ZŠ Uhlířské Janovice
okres Kutná Hora
přepis textu Mgr. Hany Blažkové (studium ICT koordinátor, JCU ČB 2007)
Na podzim roku 1986 nastupuji po MD na ZŠ Uhlířské Janovice jako učitelka matematiky a fyziky. Ve výuce nepovinného předmětu Cvičení z matematiky mám možnost používat 2 počítače PMD a 2 magnetofonové kazety.
Rok na to poznávám Petra, tehdy žáka 5. ročníku, který se radoval, když viděl, že k nim jdu suplovat: „Hurá, bude matematika…!“ Moje rodina tou dobou začíná doma fandit značce ATARI a tehdy spatřím i první disketovou mechaniku.
Přichází revoluce a s ní i nový ředitel školy, který podporuje zapálené kantory. Investuje tam, kde vidí nadšení a práci.
V roce 1991 odchází Petr na kolínské gymnázium a nám daří přestavbou kabinetu získat malou počítačovou učebnu, vybavenou třemi počítači PC 286 (jeden dokonce s HDD) a jehličkovou tiskárnou. V té době vůbec netuším, že světlo světa již spatřil Linux. Já právě zápasím spolu se svými žáky se základními příkazy MS DOSu a s textovým editorem T602. Tentokrát už ve volitelném předmětu informatika.
V roce 1992 získáváme ve výběrovém řízení od MŠMT programovatelnou polytechnickou učebnu LEGO Dacta o šesti pracovních místech. Následuje nákup dalších 3 PC a jejich propojení do jednoduché sítě (Novell Net Ware). Petr je zde častým hostem, je bez zábran a několikrát mi zboří síť pod rukama (stíhá měnit a zapomínat hesla v nepřekonatelném tempu).
Asi rok nato se vetře s disketou a žádostí, že by na tom jednom stroji rozdělil HDD na 2 pártyšny a na té druhé by si zkoušel takový jiný operační systém…. Než se nadechnu, abych mu to zakázala, už masíruje harddisk. Tentokrát nic nezbořil. Tomu divnému operačnímu systému říká Linux…Chvátá ze školy, aby tu byl brzo, a večer ho těžko vyháním. Každý den se raduje, že zase něco rozchodil…
V roce 1994 zachraňuje Petr učebnu, když příkazem DOSu fdisk /mbr likviduje nezničitelný virus One Half, s kterým si nikdo nevěděl rady.
Jedním z prvních žáků v učebně LEGO Dacta je Pepa. Je samá sranda a stavět modely ho moc baví. Ze základní školy si to namíří na kutnohorskou průmyslovku, kde se jeho koníčkem stanou počítače. A také Tomáš, který volí podobnou cestu.
Později přijde Markéta, kterou kromě matematiky baví i programování. V té době zkoušíme programovat robota Karla, želvu v Logu a také kouzelníka Baltazara (to poté, co jsem se setkala s panem Soukupem na Otevřeném mistrovství republiky v programování stavebnic LEGO Dacta v Hradci Králové).
Zmíněné soutěže se účastníme každý rok (celkem asi 4x) a získáváme docela slušná umístění. Jedním z hlavních aktérů je i Honza, dnes student MFF UK, obor informatika, jinak můj syn nyní i poradce.
Díky dobré práci ředitele školy a pochopení zastupitelů města jsme v prosinci 1998 uskutečnily velký sen – máme novou počítačovou učebnu (12 stanic + server) a strukturovanou síť LAN, UPS, scanner, tiskárnu, Win95 a MS Office. A po 2 měsících i drahé připojení na internet vytáčenou telefonní linkou.
Ve firmě, která vyhrála výběrové řízení na učebnu, pracuje Ivo, absolvent kutnohorské průmyslovky, jehož koníčkem je získávat certifikáty firmy Microsoft. Krom toho učí i pár hodin informatiky na kutnohorském gymnáziu.
Nutno dodat, že výběrového řízení se jako jedna z firem účastnil i Petr (už student MFF UK) se svými bývalými spolužáky z kolínského gymnázia. Nabízeli učebnu, jak jinak než na Linuxu, ale nebyli vybráni. Tehdy jsem se osudově minula s Linuxem…
S firmou, která dodala učebnu, jsme se brzy rozešli a Ivo také. Dnes žije a pracuje v Praze. Přízeň nám zachoval a dodnes nám dodává a administruje školní servery (Windows server 2000 a 2003).
Do nového tisíciletí s novým připojením na Internet! Připojení vytáčenou linkou je neúnosné. Radnice pořizuje doménu a společně řešíme bezdrátové on-line připojení k Internetu. Společný server, kde bude doména umístěna, by měl být ve škole. Konzultuji problém s Ivem, který doporučuje na server software Microsoftu. Jejich firewall je bezpečný. Ale není levný a vyžaduje výkonnější počítač.
„A co Linux?“, navrhuji nesměle.
„No, to by bylo možné, ale musíte mít někoho, kdo Linux ovládá na 120% a to já rozhodně nejsem.“
Zkouším Petra. „Troufám si tvrdit, že i na 125%. Stejně jsem čekal, že na to jednou dojde .“
Najednou tu mám tandem, který s obrovským nasazením realizuje naše představy.
Začátkem roku 2001 zahájil náš nový internetový server provoz. Rychlost není závratná (256 kb/s), ale ve srovnání s tím, co bylo, je to malý zázrak. Máme krom dalšího i vlastní Mail server, všichni učitelé mohou využívat vlastní mailboxy. Máme Web server a je třeba vytvořit www stránky. Radnice v tomto směru selhává, nemají odborníka na ICT, interní zaměstnanec se jim zdá zbytečně drahý. Raději využívá server měst a obcí. Takže doménu máme vlastně pro sebe.
A co na to serveru vlastně běží? Debian GNU Linux (verzi už nevím). Chodím kolem toho stroje po špičkách, někde mám napsaný login a heslo, ale nepotřebuji to, Petr jej administruje z Prahy po síti. Mne občas požádá, abych provedla restart, když něco zatuhne. Pak jen koukám na monitor, jak systém nabíhá, a přemýšlím o významu nesrozumitelných hlášek. Když se výpis zastaví a systém čeká na login a heslo, vím, že je vše nejspíš v pořádku…
A mám jeden nevyřešený problém: „Petře, napiš si fakturu!“
„Hm, někdy si jí napíšu.“
Musím přiznat, že jsem nikdy žádnou neviděla. Linux je prostě zadarmo. Jen pár zasvěcených ví, že „svůj“ server Petr využívá i pro vlastní potřeby jako vzdálené úložiště dat.
Rok poté pořizujeme nový síťový server a Ivo instaluje Winsrv 2000. Krom serveru je třeba ještě dořešit bezdrátové propojení sítě (intranet) s druhou školní budovou (I. stupeň), vzdálenou cca 500 m, kde dosud byl jeden sólo počítač s přímým připojením na Internet. Petr má opět co dělat. Dostane jednu vyřazenou stanici, síťovky a za chvíli máme přemostění - VPN „linuxový“ kanál, společný pro intranet školy i Internet. Řešení má jednu drobnou chybu. Když nejde Internet, ztrácíme i spojení mezi budovami. Kolegyním z I. stupně to v té době ještě příliš nevadí.
Intermezzo
Učebna stárne, začínáme stroje postupně vyměňovat. Nemám odborníka na hardware, takže občas musím nakoupit nové paměti nebo síťové karty, vzít šroubovák a řešit problém vlastními silami, není dost prostředků na radikální výměnu všech stanic. V té době radnice nesdílí naše představy na obnovu učebny. Tam jsou na tom hůře než škola.
Když pochopili, že se investice nedá už odložit, požádali mne o názor na firmu, která jim nabídla nové hardwarové vybavení a řešení sítě. Shodou okolností je to táž firma, která nám dodala první velkou učebnu. Cena je nízká, bude to běhat na Linuxu. Součástí nabídky je i další doména.
Řekla jsem, co si myslím: “Od doby, kdy odešel Ivo, tam nemají spolehlivého člověka, a proto ke svým nabídkám stále přikládají fotokopie jeho certifikátů. Jestli přistoupíte na Linux, stejně to spadne nakonec na Petra. Možná by bylo dobré se s ním domluvit rovnou.“
Nesouhlas.
Pár týdnů poté přišli odborníci ze zmíněné firmy do školy s žádostí, zda by se nemohli podívat, jak máme ten Linux nakonfigurovaný, že jim to na radnici nechce běhat Vyhnala jsem je s tím, že neznám heslo.
Od té doby Petr administruje ještě server na radnici, ale pokud vím, tak jim občas píše faktury.
V roce 2003 nám přestává vyhovovat rychlost připojení k Internetu. Smlouvu s providerem má radnice. Chceme se oddělit a mít samostatné připojení. K tomu není ochota. Nakonec dochází ke změně providera a rychlosti připojení (na 1024 kb/s), které bude stále společné. Město požaduje více IP adres pro další subjekty, kterým chce připojení umožnit. Řešíme to jednou školní vyřazenou stanicí (router) a dalšími síťovými kartami. A opět Petr a jeho Linux.
Nová ředitelka školy pomalu chápe nutnost výdajů na počítače a tak se nám podaří vyměnit několik PC stanic.
Radnice přijímá správce sítě na část úvazku. Není jím nikdo jiný, než Tomáš, bývalý žák naší školy a nyní odborník na hardware. Krom toho montuje a prodává počítače. Hardwarové problémy s připojením k Internetu mohu teď nechat na něj.
Je rok 2005 a škola má štěstí. Pepa i Markéta se vracejí jako absolventi PF JCU ČB (aprobace Tch -VT a M-VT). Konečně tým…
V rámci SIPVZ získáváme na další 2 roky prostředky na dosažení standardů. Není to málo, neboť máme skoro 600 žáků. Radnice se spolupodílí stále stejnou částkou, která není vůbec zanedbatelná, značně převyšuje nutnou spoluúčast.
V Pepovi se nezapře průmyslovák a technik, každé PC rozebere a složí, instaluje lišty, natahuje kabely, reinstaluje OS, má dokonalý přehled o komponentách a jejich nejnovějších ovladačích.
Stojí před námi nový úkol - vybudovat druhou PC učebnu na I. stupni ZŠ. Na kabeláž si najímáme firmu, server dodává Ivo a instaluje Winsrv 2003, Pepa repasuje 15 starých PC - rok musí vydržet, než získáme další dotaci. Bohužel, nikdo z nás neovládá Linux, na těch starých krámech se s Wokny pořádně vyčerpáme. Pozveme i Markétu a instalujeme jako o závod, aby nám kolegyně po roce sdělily to, co jsme věděli dopředu a co nás vztekalo: “Bylo to stejně k ničemu, protože to pořád nechodilo.“
A je tu rok 2006 a druhé kolo. Nákup 15 PC, tentokrát za velmi rozumné ceny od Tomáše. Kluci sami montují a instalují WinXP Pro.
Dochází i na radikální řez. Registrujeme vlastní doménu zsuj.cz, realizujeme samostatné připojení na Internet.
Je tu opět Petr, znovu Debian GNU Linux. Novinkou je přemostění mezi budovami tentokrát šifrovaným WIFI kanálem nezávislým na Internetu a phpRS systém, dynamické prostředí (OSS) pro náš nový web.
Přijíždí také Ivo, aby správně nakonfiguroval komunikaci mezi síťovými Win servery.
Konečně vyřešíme i problém s Petrovou nezištností. Jeho rodný dům stojí vedle školy. Donutili jsme ho, aby se připojil k Internetu přes školu. Proti tomu nic nenamítá.
V prosinci přichází na scénu i Honza, který zmíněný phpRS ve finále upravuje dle našich požadavků. Od ledna 2007 zahajuje naše škola provoz nových webových stránek.
S Pepou se shodneme, že alespoň jednu duální učebnu (Windows i Linux) bychom vítali. Ne proto, abychom Linux na základce vyučovali (vůbec ho neovládáme), ale souhlasíme, že nastal čas s ním seznámit nejen sebe, ale i žáky (uživatelsky). Ideální by bylo terminálové řešení, kdy uživatel volí buď práci v desktopu ve Windows nebo přechod do terminálového režimu (linuxový tenký klient), kde by se využilo stávajícího linuxového serveru.
S Petrem jsme o tom zatím nemluvili. V současné době je rád, že stíhá, co stíhá (pracuje v Praze a bydlí v Poděbradech, k matce jezdí občas o víkendu). Na našem venkově se o další „linuxové“ odborníky zrovna nezakopává
Před pár dny ke mně pronikla „tajná“ informace, že se Petr hodlá oženit a přestěhovat do rodného domu…Počkáme si.
Pokud jde o budoucnost, jsem ale spíše skeptik. V minulosti naše škola možná předběhla dobu. Vděčíme za to osvícenosti bývalého ředitele, pochopení tehdejšího vedení radnice a nadšení zúčastněných aktérů. Pak přišel pokles a k novému „vrcholku“ nás dovedly dotace SIPVZ (účelově vázané prostředky se nemohly použít jinde), velká spoluúčast zřizovatele, opět nadšení mých bývalých žáků a také některých dalších kolegyň, které propadly počítačům.
Dotace SIPVZ rychle skončily a nadšení aktérů pomalu opadává, když vidí nejen mizerné ohodnocení, ale i nepochopení rozsahu jejich práce.
Očekávám, že se Pepa ožení a odejde do byznysu, aby uživil rodinu. Markéta může zmizet na MD, a kdo ví, jestli se k nám nějaký informatik pohrne. Možná se škola dohodne s Tomášem, aby jí na část úvazku zajišťoval i správu sítě. Též mohu věřit, že spoluúčast zřizovatele na obnově ICT ve škole zůstane v nezměněné výši.
K řešení očekávaných problémů by mohla přispět i nějaká podpora OSS/FS v resortu školství. Shora nebo i zdola, proto se Linuxu do budoucna neodříkám. Doslechla jsem se i o projektu 100$ počítače XO s kterým v mnohém sympatizuji.
Mám jasnou vizi maximálně tak na 2 roky dopředu. Chceme dokončit to, co jsme loni úspěšně rozjeli (dvě moderní PC učebny pro děti, 3-4 multimediální učebny s 1 PC a dataprojektorem, 2 interaktivní tabule a dostatek PC v kabinetech učitelů a v kancelářích).
Dál nezbývá, než „být na vlně“ a sledovat, zda se vynoří další možnosti dlouhodobě udržitelného rozvoje.
