II. A na cestě

V úterý 6. října se naše II. A vydala za uměním do Kutné Hory. Čekala nás návštěva Galerie Středočeského kraje – GASK a především edukační program Cesta (za) krajinou, inspirovaný tvorbou českého malíře Václava Špály. Program se zaměřuje na krajinu, barvy a především na náladu a emoce, které v nás umělecké dílo může vyvolat.

Do Kutné Hory jsme vyrazili linkovým autobusem z Uhlířských Janovic. Po příjezdu jsme si před galerií dali svačinu a samozřejmě jsme nemohli minout ani oblíbenou kouli před GASK. Několikrát jsme ji pořádně roztočili a teprve potom jsme byli připraveni vstoupit do světa umění.

Paní lektorka si pro nás připravila opravdu pestrý program. Nejprve jsme se vydali na cestu za vlastními emocemi. Zkoušeli jsme pojmenovat, jak se právě cítíme, a potom jsme si své emoce doslova prošli. Z provázků vznikla klikatá cesta plná zatáček, změn směru a různých překvapení. V ateliéru jsme si pak vytvořili vlastní cesty a pustili se do jejich prozkoumávání – očima, rukama, lokty a vlastně skoro vším, čím se dalo.

Poté jsme se vydali mezi obrazy. Každý si vybral dílo, které mu nejvíce připomínalo emoci, se kterou do galerie přišel. Povídali jsme si o tom, co v nás obrazy vyvolávají, jestli stejný obraz může v různých lidech probudit různé pocity a také jestli se naše emoce během návštěvy galerie změnily.

A potom už přišla na řadu opravdová tvorba.

Každý dostal paletu a vydal se hledat barvy, které objevil v obrazech. Z „kouzelného kufříku“ jsme si vybrali barvy, které nás zaujaly, a s nimi jsme se vrátili do ateliéru. Barevný papír jsme nejprve pořádně pomačkali a vytvořili z něj reliéf. Na něj jsme přenesli svou vlastní cestu z provázku a potom už se pracovalo, kreslilo, obtahovalo a vrstvilo. Pastely putovaly přes papír sem a tam, až se před námi začaly objevovat krajiny.

A nebyly to obyčejné krajiny.

Byly plné barev, cest, zatáček, nálad a především našich vlastních emocí. Každá byla jiná – stejně jako každý z nás. Jedna vedle druhé vznikaly originální obrazy, ve kterých se ukrýval kousek jejich autora.

Na závěr jsme se ještě zastavili u toho, jak se naše pocity během programu proměnily. Zjistili jsme, že emoce nemusí zůstat stejné a že i obraz, barva nebo cesta mohou naše vnímání změnit.

Návštěvu GASK jsme zakončili za zvuku jemné zvonkohry a vydali se zpět na autobus. Cestou jsme si ještě povídali o tom, co se nám líbilo a co jsme zažili. Na zastávce jsme dojedli poslední zbytky svačiny a pozorovali ruch kolem nás. A protože jsme měli štěstí, projíždějící policisté nám na rozloučenou zablikali a zatroubili.

Byl to zkrátka den plný cest, barev, emocí, pohybu a tvoření.

A naše barevné krajiny? Ty teď budou nějaký čas zdobit naši třídu i školní chodby a připomínat nám, že každý z nás může vidět stejný svět trochu jinak.

Věra Hrkalová